2005

25.2. – koncert na 2.Břehu

6.3. – Jára s Davidem se byli podívat na koncert Wayneho Shortera, na Járu udělal velký dojem navzdory tomu, že úplně tomu nerozuměl a nevěděl, co si má myslet.

27.3. – Tarapaca hraje na benefiční akci Velikonoce s Jesusem pořádané Štěpánem Pavlíkem v táborském Mileniu (bývalý Kulturní dům). Vystupuje s námi i naše 9-tičlenná vokální sekce a jako host se představí Eliščin přítel saxofonista Marek Prokop.

17.4. – Tarapaca se soustředí, aneb 2.soustředění, aby ne, vždyť je čeká natáčení 2.dema a účast na bechyňském festivale JazzFe!

23.5. – ve spolupráci s Cheironem T vystupuje Tarapaca na jarmarku na náměstí Mikoláše z Husy.

8.5. – natáčení 2.dema, opět v Praze na KJJ pod vedením Martina Kroupy. Tentokráte i s účastí 9-ti členné vokální sekce (devátým členem je tenorista Kuba Smrčka (dobrý kamarád Aleše Slavíka (otec Denisy Slavíkové („jak je ten svět malý“)))

26.5. – Tarapaca hraje poprvé v Brně, opět pro Astra Zenecu, tentokráte v onkologické nemocnici. Jára vzal s sebou spolubydlícího brněnského rodáka kytaristu Kubu Juránka, který mu cestou z Prahy do Brna pozvracel auto.

28.5.-30.5. – Jára má střevní chřipku, také zvrací, kdyby mohl nechal by se Kubou Juránkem odvézt z Prahy do Tábora. Nemůže.

10.6. – Jára vyzvedá dotace města Tábor

30.6. – Tarapaca hraje Na Schůdkách Lenky Želivské, nepletu-li se, tak bez Elišky. Téhož dne je první koncert kapely Pepy Čachtického – Vintage – kde zpívá přítelkyni Járy Bárty – Petra Kratochvílová.

1.6. – den na to lidské fragmenty z Tarapaca jazz si jdou zahrát na jam session rovněž pořádanou Na Schůdkách.

2.7. – Tarapaca má první dvoják (nejedná se o byt o dvou pokojích, nýbrž shluk dvou koncertů v jeden den). V odpoledních hodinách vystupuje se svoji vokální sekcí již podruhé na Rokové mapě a následně odjíždí na 1.Choustnický jazzový festival, pořádaný choustnickým patriotem, takřka rodákem, Pepou Okrouhlíkem, který mimo jiné dobře vaří a v Tarapace hraje na kytaru. U této příležitosti si s námi zahrál Járův kamarád Marek Buble, saxofonista a tygr z Laury.

8.7.-10.7 – další kapelové soustředění. Opět na chatě Járova strýce (který pracoval na táborském úřadě po boku Václavy Kratochvílové (matka Petry Kratochvílové (Járova přítelkyně („jak je ten svět malý“))). Z tohoto soustředění pochází mnoho výborných fotek, které jsou k shlédnutí na našem webu. Jedna z nezveřejněných fotek je osudový detail Járova pozadí, který jej uvedl v sérii kontemplací a meditací. Povšimněte si, že od tohoto dne se Jára výhradně fotí zepředu, a při zhoršených světelných podmínkách i výjimečně z boku.

12.7. – Tarapaca otevírá Baumax. Opět se občersvtujeme gulášem („jak je ten svět malý“).

15.7. – jeden z nejdůležitějších koncertů pro nás. JazzFe v Bechyni, pořádaný Nicolou Štávovou, mimo nás se zde objevil i Markus Miller a polský saxofonista Henryk Miskiewicz. Vystupuje s námi společně i naše 9-ti členná vokální sekce. Jára má příležitost si poprvé (tedy podruhé, ale to poprvé se ani nepočítá, takže poprvé) na koncertě s Tarapacou zahrát i na dobré nazvučené a naladěné křídlo.

22.7. – Tarapaca křtí své 2.demo, kde jinde, než na 2.Břehu. Je na vrcholu svého umu, neb doposavad řádně cvičila a pilně se připravovala.

11.9. – Tarapaca již podruhé vystupuje na táborských slavnostech. Z rekonstruovaných sklepů se přesouvá přímo do centra Tábora a to do jí dobře známě Sedmičky. Namísto Tomáše s námi poprvé hraje na perkuse Pepa Makoč. Ondá měl Jára jedno z nejdelších a nejpovedenějších sól v Blue Bosse.

23.9. – Tarapaca poprvé zavítala do táborského Orionu, rokového klubu Marka Lexy. Posléze proběhla oslava Tomášových narozenin, na kterých se společně z Honzou Stachem stal DJem.

29.8.-1.10. – Karel Kobližka, táborský jazzový patron, pořádá 1.jazzový festival v Táboře, účast přijímá i jeden z největších světových jazzmanů, kontrabasista Georgie Mráz (co bydlel v Příběnické ulici o 2 baráky níž a naproti, co Jára(„jak je ten svět malý“)), po jeho boku hraje Rich Perry, Richie Bairach, a ještě ten skvělý bubeník, co mi neutkvěl v paměti.

5.10. – Tarapaca odjíždí do Brna, tentokrát už na veřejnosti přístupný koncert pořádaný Agenturou Art (J.Švéda) v Galerii pod Obrazy v rámci festivalu Jazz Vocal. Další z krásných zážitků. Navzdory tomu, že po zaplacení benzínu, nám zůstalo 100,-korun na hlavu, odjíždíme plni uspokojeni a s pocitem naplnění.

13.10. – Tarapaca hraje svůj poslední koncert pro Astra Zenecu, opět v Českém Krumlově.

15.10. – Martin Tlapa pořádá v Miléniu festival Junior Jazz, na kterém si zahrála i Tarapaca. Elišku pro tentokrát vystřídala její kamarádka a spolužačka z KJJ Lenka Suchánková, se ctí a krásně celý repertoár zazpívala a to všechny písně zpívala na koncertě poprvé.

21.10. – přichází nabytý týden. Pátek je ve znamení Karlových Varů. Tarapaca zavítala do hotelu Imperiál. Kde každý pátek pan Petr Kuliš se svoji ženou Irenou Goldobinovou pořádají jazzové koncerty. Tato dvojice se v mých očích stala ideálem pořadatele. Je radost spolupracovat s někým, kdo si považuje vaší práce. Tím však nechci říct, že by tomu u jiných pořadatelů bylo a priori jinak. Ale nemůžu nepochválit tak dobrou práci, kterou tito manželé dělají pro nekomerční hudbu, jako je právě jazz. Kéž by ty Vary byly o kousek blíž.

22.10. – další den je opět příjemným hudebním shledáním. Díky Kubovi Smrčkovi se nám naskytla možnost spolupracovat s Bohemia Chórem, jehož je členem. Jedná se o profesionální sbor, poskládaný ze sboristů všech koutů České Republiky. Zazpívali si s námi naši arrange písně So What. Skvělý zážitek. Také jsem se zde seznámil s jedním ze dvou jeho sbormistrů, panem Staňkěm.

23.10. – v neděli odjela Tarapaca zahrát na jazzový festival do Českých Budějovic, pořádaný v CK Solnici. Vrcholem večera bylo vystoupení Rudiho Linky, další výborný český jazzový exulant, tentokráte kytarista. Byl to moc příjemný víkend.

26.10. – Tarapaca v Mostě. Odjeli jsme hrát do vzdáleného, mne do té doby neznámého havířského města. Cílem se stala komunistická budova, hotel Kaskáda. Jedna z mála věcí, kterou žádný pořadatel, ani pan Petrik, který tuto akci pořádal, nemůže zaručit, je dobré publikum. Zde se nám ho vpravdě nedostalo. Sál bývalé kantýny zaplnil zájezd bývalých východoněmeckých důchodců, pro které jazz byl stejný nepřítel jako třeba podomní prodejci, svědci Jehovovi, nebo piercing. Nikdy nezapomenu na Tomáše po koncertě vyprávějícího, jak měl sto chutí vzít činel a ladným hodem oddělit hlavu od trupu odcházejícímu starci, který střídavě na nás dělal nemravné posunky a zacpával si uši.

11.11. – krásné datum pro koncert. Spolužák bubeník Cyril Loyda si nás přizval na společný koncert s jeho kapelou Jack Herrer Q na hrad Loket nedaleko Karlových Varů. Hrálo se nám poměrně pěkně. Jedinou smutnou skutečností je opět krutá realita neustále nám demonstrující, jak málo je jazz komerční záležitostí. (a jak moc žere moje auto)

16.12. – Tarapaca oslavuje započetí 3.roku své existence a to ne jinak, než vánočním koncertem na 2.Břehu. Ten je tohoto roku pro Tarapacu posledním.